Not again...fuck

Myslela jsem, že už nikdy
nebudu tu před vámi klečet
jenom do studeného větru
svou bolestí křičet.

Doufala jsem, že už nikdy
nekorunuji bolest svou krví
nebudu objímat se se smrtí
je zvláštní to prokletí
když zářez zas se ucítí...

Každý máme svou závislost
jen nesmíme se s ní setkat
stále vrací se ti minulost
stále neumíš se s tím poprat.

A vlastně ani nechceš.
Tak zas a zas a zas
klečíš tu a pláčeš
nikdo nepomůže včas.

Myslela jsem, že už nikdy
nesrazíte mě na kolena
a já nebudu se s ní mazlit
navždy jen jí zaslíbená.
.
.
.
Žádné nikdy pro nás neplatí
deprese je stylem našeho života
ostatní nás za to zatratí
ale my zvolili jsme si.
Život v temnotách.

Ano, sami jsme se rozhodli
žít a také umírat
k bolesti si pomohli
a před nimi
nemá smysl naříkat.

Stejně nikdy nepochopí...