Ta rána znám.
Přichází spolehlivě.
Pokaždé, když vše dám.
Snad jsem jen bláhový,
bláznivý iluzionista,
který se nehodí.
Proč vlastně, říkám si,
Bude to jiné?
Pokaždé doufám si.
Ta rána znám.
Tragicky stejná.
Když jsem sám.
Možná jen sen,
po kterém toužím,
uniká ven.
A s ránem, jaká to dřina,
otvírám oči,
přijde i kocovina.