Smutek

Umíráš můj Anděli, bezmocně zůstaň prosím,
tvá zář slábne,jen bolest v sobě nosím,
tvé bíle perutě jak vzduchem lítají,neuslyším,
už nemají sílu tě nést,smutkem svým trpím.

Život pohasíná posledním výdechem,jak moc jsem tě trápil,
svatozář zhasíná,proč jsem její světlo dřív nespatřil,
tvé ztuhlé tělo z náruče své,sem jen do truhly vložil,
už je pozdě své svědomí zpytovat,už sem to pochopil.

Vzpomínám na tvůj úsměv,tu jeho zář,
na ten den,kdy jsem spatřil tvou tvář,
na kolenou jsem klečel,tvá tvář byla můj oltář,
krásné bíle tělo biblí,co zaplnilo můj snář.

Slzami už jen pláču,víko truhly přibíjím,
jsou jako hřebíky,v srdci svém tě nosím,
časem nezapomínám,stále živou tě vidím,
ve snech svých k těm krásným dnům,se vracím.

Bílý kříž ten chladný kámen,v samotě své abych si zoufal,
slzy tečou po tváři,a já stále vzpomínal,
na ten den,kdy poprvé jsem tě objímal,
v touze své tvých žhavých rtů,se dotýkal.

Vášní co pálí,jak dlouho jsem tě líbal,
tvé hedvábné vlasy,v dlaních svých rozcuchal,
teplem svým tě hřál,teď abych plakal,
v srdci svém tě nosím,už vím jak chutná žal.

Umřel jsi můj Anděli,jen já to vím,
nouzi tu sestru samoty,jako stín za sebou vláčím,
mé svědomí je černé,pro hříchy své teď trpím,
jak moc jsem tě trápil,za nocí bezesných už dávno nespím.

Věnec černých květů,pohřební vůni vnímám,
na stuze zlatý nápis,na tebe na vždy vzpomínám,
jak moc truchlím,v sobě to nosím a schovávám,
Anděli můj,ty má spáso je s tebe prach,už tě nikdy nepotkám.

Umrěl jsi můj Anděli,proč jsem tě trápil,
to jsem nechtěl a život tvůj jsem jen zničil,
u hrobu klečím,ten jeho bílý kámen slzami močil,
v srci svém,jen ve svých vzpomínkách tě nosil.

Bílý kříž co vrhá stín,na ten náhrobní kámen,
ožij prosím,v modlitbách svých říkám amen,
hledám dar odpuštění,pálí mě hříchu plamen,
navěky prokletý,na vždy zatracen.

Životem jdu dál, tem příběh v sobě nosím,
tu knihu černě vázanou, její tíhu cítím,
slzami vykládanou, jako bibli ji ctím,
na kolenou klečím a pláču, ve smutku svém se modlím.

Dál jen sám, po šedlou ulicí kráčím,
zář mého Anděla už nikdy nespatřím,
jak rychle stárnu a uvadám, jen já vím,
bez jeho světla v temnotě své bloudím.

Bez víry své svět už v barvách neuvidím,
plamínek naděje doutná, v lásku stále věřím,
srdce mé nepodléhá, jeho tlukot stále slyším,
je to znamení naděje, které v sobě nosím.

Jsem smutný a jen ty to víš,
bez tebe jsem sám, tak moc mi scházíš,
lásko kde jsi, volání mé už neslyšíš,
ztratil jsem víru, pod bílým křížem ležíš.