Rychlostí světla

ŽIVOT

rychlostí světla
leckdy jen táhlým pohybem světlušky,
bezstarostně plyne nebo běží o závod...

Je omamný jako pára
ze samovaru cara báťušky
stéká na po jeho lesku,
ty tam jsou dech beroucí častušky.

Však nejčastěji rychlostí machu
uniká ten můj

tvůj - Váš...

Třeba to znáš!

Modli se

Otče náš...

Dává to smysl!

VĚŘIT!

Zřídkakdy
potěší mě náznak studu
na dívčí tváři
v purpuru či nachu,
osvobodí pohled do nebe,
mávání křídel nespoutaných ptáků.

Naplňuje mě smyslem
povznést se nad úpadkem společnosti,
nad její neutěšeností,
nepoučitelnosti z krachů...

Je mi teskno,
když na známých místech vídám ty,
kteří měli kdysi bujnou kštici,
dnes jsou v předklonu,
žadoní o drobné,
mají nevzhlednou paruku,
lidem by rádi šli na ruku,
však nikdo nemá zájem
nebývalo jim to podobné,
nebylo to u nich zvykem,
již pozdě se dotyčný kaje.

Trochu jiní lidé hřejí se na výsluní.
…

Bývá roztodivná naše pouť na Zemi
vede po cestách blátivých
po městských dlážděních.

Jsem nyní sám
však nežehrám
tajně doufám,
že dívka nebo paní
dotýkat se bude mých skrání

dlaněmi...

I hope so.

Chovám naději!