Proč? Ty víš...

Ty se ptáš proč... a já ti odpovídám,
sedím a před myšlenkama neutíkám,
a tady je to co sem ti chtěl povědět,
že odmítám se tobě dál klanět...

I když mi chybíš nemám odvahu ti říct,
Že to tak je, že to tak po nějakej čas i zůstane,
a pujdem žít dál, a společně popereme se
s tím co nastane.

Ještě pořád se ptáš?

Až do té doby než další svítání,
než ono ukončí noc a začne další den
až ty co odcházíš,
zůstaneš jen myšlenkou, snem...

Už neptej se, vždyť odpověď už znáš...

A já už nemám chuť se s tím prát,
pořád se stavět a pořád bojovat,
proč taky když je to marný jak práce Sysifova,
prostě teď to tak je a furt to trvá...