Noc

Černá obloha rozpíná se nademnou,
stříbřitá šeď rozráží temnotu.
Na pouliční světla kdesi v dálce hledím,
nad láskou přemýšlet se nedá,
pouze nad smutkem,smrtí, a nenávistí.
Nohy prochladlé jsou až na kost,
mokré a ztuhlé jako nikdy předtím,
obláček vlhkého dechu z mých rtů vyprchal,ale nezdálo se mi dost,
proto vydechla jsem všechen zbytek svého dechu,by do náruče nepadla bestiím.
Myslila jsem na to kdo v tuto chvíli nyní umírá,
býti chtěla jsem mezi nimi,
život nezdál se býti dráž než-li smítko prachu které leží na mé skříni,
kdo umírá.... čí krev se v tuto chvíli prolévá.
Smrt zdá se mi lehčí než-li slepá láska,
vždy na tváři ti zbude pouze malá vráska.