Orchidej

Já kráčím...sama.
Orchidej ve váze,
co hledí z okna
a věří, jak usychá,
že přijdeš ty.

Teď klečím...slaná.
Voda na podlaze.
Jarní vzduch chutná
a peří kamsi odlétá.
Jsem kniha bez věty.

Další jaro...a smrt,
slzy na suché orchideji
a prázdno a tma,
voda špinavá od sněhu,
kaluže a v nich oblaka.

Karta z Tarotu...zase Smrt!
Orchidej zničená tone v beznaději,
jen vzpomínky má.
Byla to láska bez všech břehů,
se žárem polibků od draka.

A teď je konec...
Zrníčka prachu bolí, jak uhlíky,
jak důtky snad.
Zase je noc.
Kostlivci tančí.
Zvoní zvon.
Stará orchidej se láme a je pryč.
Vítr jen stupňuje chlad noci.
On měl tu sílu lámat.
Zlomenou květinu znovu nezlomí...