Kampak ses podělo

Kampak ses podělo,

moje nebožátko?

Pod trsy drzých trav.

Okolo hlavy ti obkroužila

kolečko bájná lesní víla,

pomocí sasanek bílých hlav.

 

Všude jen šedivé listí před rozpadem.

Na rtech ti zeje prach a zem.

Prázdný klín pustne,

obětí se rozpadá.

Tvé srdce za mlada

odešlo až nevídaně šťastně.

 

Kampak jsi ulehlo

jitra šedě bílého?

Kdopak se stará o tvůj smích?

Oči tvé zapadlé

a v ústech zuby vypadlé.

Na duši chladný sníh.

 

Necítím dotek tvůj dál.

Neslyším, proč tvůj žal

zanikl v návalu zlosti.

A když se zešeří

neběžíš už k večeři,

aby ses najedlo do sytosti.

 

Jestli tě najdu?

Navěky cestičkou

chodívat budu za tebou.

Vyšlapanou do hlíny.

Vydlážděnou kameny.

Vzpomínky v ranečku na ramenou.

 

A v srdci

věčný zmar.