Vana, rozjímání

Napouštím si vanu,
velkou, plnou horké vody.
Slabé světlo chladné, bílé,
vzpomínám na krásnou panu.
V hlavě vystavěl jsem do nebes schody,
vzpomínám na všechny krásné chvíle.

Ovšem pak mysl vybaví si zvrat,
všechny ty chvíle mizí,
jedna hezká chvilka po druhé.
Nikdy víc už takové nechci znát,
všechny staly se mi cizí,
nastávají chvíle tuhé.

deprese, ta kurva je tu zas,
krabička prášků na spaní na mne se směje.
Celou do sebe otočím,
nechci aby mne a moje srdce zklamaly zas.
voda ve vaně krásně hřeje,
usínám, léky mají rychlý nástup, hlavu potopím...

Zase budu s tebou...