Temný les

Tam stojí jeden jako druhý,
kde ticho a temno vládne
a stín a šepot všude pouhý,
tam kde i otrlý hned slábne.
A zaváhá, kudy a kam jít musí.. 
Pomoc volá! Někdo mě tu dusí!

To jen strach tělo ovládl,
a hrdlo napětím sevřené.
Tu na zem však slabý padl,
to zakopl o stromu kořene.
Jak z temnoty ven a kudy?

Stačí krůček vedle pouhý
a ztracen navždy být může.
jeden široký a jiný dlouhý,
kde jak stráže a jejich paže;
strom silný, pevný a tuhý!

Směrem zlým ho svede stezka!
Proč vůbec do temna se vydal?
Však myslil jak hlavou mezka.
A duši svou tím lesu prodal!

A navždy ztracen mezi stromy.
Sám jen a navždy opuštěn.
Lituje a kleje blesky, hromy,
jak umírá,… pomalu a raněn.
A Bůh? Křísí jeho povědomí!

A navždy uvězněn v temnotě,
sám jen a navždy ztracený.
Lituje a kleje věčné samotě.
Umírá bolestí,… je raněný!

A Boha prosí a volá pomoci,
ať duši jeho zachrání.
Tváří smrti a v bezmoci,
nic! Pouhé slovy mrhání.
A nikdo neslyší jeho volání.