Letargie

Oblačnem zablácené hrůzy,
pod mlhou šera z lidských selhání,
z bojových plání, na nichž padly múzy,
a živé předtuchy zas k chvění dohání,

přicházím protnout vše, co tepá,
přicházím zbavit snů a přání,
máchám svým mečem - hluchá, slepá,
v mrtvý led měním mihotání.

Ty sám mě voláš, jak se tísníš,
trýzeň tvou hasím spolu s citem,
sám mě zveš dovnitř, ztracen příliš,
když vůle tvá je za zenitem.

Jen se skrč pod mou těžkou vahou,
nech se mnou přikrýt, jako pláštěm,
nejsem zlem, byť se vraždím s snahou,
jsem koncem výbojů a záště.