Krvavé transcendentální paměti z nitra mého

Ze srdce roztrženého mi rudá voda stéká
jak nekonečný vodopád do pekel
a znovu vytryskuje gejzíry jak ohňostroj
Kosti bubnují o lebky do pochodu
smutečnímu průvodu jež kráčí krajinou
Z hor se valí dočervena zbarvené potoky
je to krev nebo láva anebo květy máku
Černá obloha bez létajících ptáků
sahá až k zemi a trhá trávu
Člověk kráčí bez mysli temnotou
jak v labyrintu prasklých zrcadel
Oči upřeně sledují stíny v jeskyni
A vlny vyplavují ryby zhynulé
Byla to krev v grálu který pozvedl