Pomněnce...
Pomněnce...
a v bolestech odcházela.
tehdy bylo krásné slunečné ráno.
Nevím,snad osudem bylo dáno,
že víc Tě nespatřím.
Byl to jen okamžik a na klíně
mi zakrvácená ležíš.
Tvé oči modré blednou
a pomalu se zavírají
Rty se chvějí
a šeptají,mami..
Bože!proč to není snění!
je Ti teprve osm let
a i mou vinou opouštíš tento svět.
Prosím,pane můj,
nech ji zde
a vem si život můj.
Držím Tě za ruku
a Tvé tělíčko
pomalu život opouští
Naposledy na mě hledí Tvoje pomněnkové oči.
Muž v bílém plášti mi říká,
už jí není pomoci.
V bolestech jsem Tě rodila,
abych tě teď pohřbila?
A tak moje malá,
tam ze zářících hvězd
se díváš na tento krutý svět.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
A do háje!
Takový věci by se stávat neměly..!!
Jinak tvrdej chlap, tu teď sedím, mám husí kůži a posmrkávám...
A slova mi nestačí..!
12.02.2007 13:55:00 | La Suneteto
Tato báseň je hodně mrazivá.Moc ti přeji a každému,aby tyhle rýmy nemusel nikdy psát.
03.02.2007 10:21:00 | s.e.n
Ufff, děvče držím ti palce, ať to přebolí do snesitelnější podoby. Do tupa. Nezmizí to nikdy, ale zasune se to hluboko a vyběhne jenom někdy. A s tím už se dá žít. Hodně štěstí do budoucna, život nekončí.
26.01.2007 11:11:00 | Aglája
To šlo ze mě,tak na nějaké rytmy jsem nemyslela.tady je člověk anonymní a tak není tak těžké napsat své pocity jako s někým o nich mluvit,to zatím pořád nejde.
26.01.2007 09:11:00 | afig
Báseň je to skvělá... atmosféra ++. Snad jen někdy kolísá v rytmu ("zakrvácená! má příliš mnoho slabik co "v krvi"? stajně tak "opouštíš" by na krkolomnosti ubralo "ti mizí") ale to jen co do formy...
Nevím jestli je z osobní zkušenosti a doufám, že ne...
26.01.2007 09:06:00 | Ariana (Lori)
Tak tohle bolí i číst.Je strašný,co všechno musí člověk vydržet.Závidím lidem,co říkaj,jak je život jednoduchej a krásnej.Buď je to jen póza,nebo měli celej život štěstí a problémy druhých nevnímali.
26.01.2007 08:57:00 | Cizinka