Často jim přeji,aby se odrazili ode dna.Je to jistě velmi těžké.A pomoc skoro žádná.Nejsou všichni takoví co jsou tam z vlastní viny.
26.01.2007 17:51:00 | s.e.n
To je mi líto... osamění v rodině není nic příjemného... o tom vím své...
Jsem na děti přísná, ale uznávám jakousi svobodu, jejich právo se rozhodnout pro to či ono... A jsem ráda, že to funguje až tak, že spolu trávíme dost času, povídáme si, někdy i zapaříme... Mám ráda, když funguje setkání i několika generací najednou ;-)
26.01.2007 12:20:00 | Levandule
tak já v dětství neměla ani zabezpečení ani jejich čas, prostě dítě ulice a samorost, taky mi aspon neměli čas něco moc zakazovat, dělala jsem si co jsem chtěla, jsem z 5 dětí...i když dnes mě docela mrzí, že mi neukázali správný životní směr, jistotu, vzory...dnes trpím stavy úzkosti a nejistoty i když nemusím..
26.01.2007 12:09:00 | Jarky
Třeba se nehoním, ale honí se naši rodiče a očekávaj, že budu dělat to samé... Třeba na mě kladou nároky, které chtějí,abych splnila dle jejich představ, ale já bych chtěla přesto žít svůj život, ale nevím, jak z toho ven a proto se cítím sama. Zajištěná díky rodičům, ale taky na jejich úkor poněkud osamělá.
26.01.2007 11:53:00 | melebele
no, taky se na to dá takhle koukat, nejlepší je asi mít obojí a s mírou to užívat...
26.01.2007 11:50:00 | Jarky
Tak to je,honí se za úspěchy a prachy,
pozdě zjistí,
že utekl mu život a láska bližních taky.
26.01.2007 11:47:00 | afig