Daleko, Tak, Všechno a Nic

Utíkám daleko.
Co se stalo?
Všechno a nic.
To nic mě vzalo.

Proč utíkám?
Jen tak...
Aby viděl můj hrob
a upřel na něj zrak.

Proč nejde lehce
utéct z tohoto světa?
Protože bych chyběla těm,
kteří jsou tu se mnou už léta.

Chyběla bych málo lidem,
kteří mě mají opravdu rádi
a jsou se mnou jako přátelé.
Ne jako prolhaní hadi.

Komu na mně záleží?
Málo lidem.
S těmi bok po boku
vstříc smrti půjdem.

Ale co ta osoba,
na které mně záleží?
Ta tam beze mě
v trávě leží.

Kdybych zmizela,
on si toho nevšimne.
Někdy si říkám, jestli by bez něj nebylo líp...
Asi ne...

Uteču daleko.
Protože se stalo všechno a nic.
A jenom tak.
Už nechci víc.

Chci ráj nebo prázdnotu.
Ráj s mými pravými přáteli nebo prázdnotu,
která mě pohltí.
I mou dobrotu.

Budu zlá
jako všechno kolem mě.
Jen má rodina a kluk, který mě měl rád,
se chovali jemně.

Stačí zavřít oči
a nechat je zavřené.
Pustit srdce
a padnout do trávy zelené.

Nech se unést smrtí.
Ta ti neublíží.
Až pak uvidíš,
jak na tebe milovaná osoba do hrobu shlíží.

Než se rozhodneš zemřít a někoho miluješ,
řekni to své lásce.
A přestaň už chodit
v té hloupé masce.

Řekla si "Miluji tě" ?
Už můžeš jít.
Jsi volná...