Churav a naděje?

Připadá mi
jako bych měl v očích písek,
ukrutné pálení,
na hrudi těžké břímě,
obtížný, sípavý dech,
znechucen sebou samým,
s tělem uondaným.

Toužebně vyhlížím jaro,
v útrobách těla mizí léky,
tak jako nebe
mysl mám charou,
čas nedopřál mi potěchy.

Ale nechci křivdit času
k ničemu smysluplnému
nevedou povzdechy,
musím být trpělivý
a snad k mému žasu
přijde den,
kdy budu plný síly
k lidem-světu laskavý
i přičinlivý...