Anotace: Snad naleznu světlo...
Sešel jsem z cesty
z cesty světla
temnota se mě drží zuby,nehty
hrůzu mi do vlasů vmetla
stříbrem protkaný
oči samou bolestí vyprahly
proč jsem takhle trestaný?
dlaně smrti se po mě natáhly
ulicí stínů procházím
smutek a utrpení na každém rohu
V dobré společnosti se nacházím
jen na ironii se zmohu
Bez tebe kvítku nežiju, nedýchám
v uličce temné barvy tuše
žalem nad tvojí ztrátou sesychám
bloudím jak tělo bez duše
V srdci obrovská díra
smrt mi kus vyrvala
až na samém dně leží víra
ta s kosou vyhrála...
Sešel jsem z cesty
z cesty světla
kdo podá mi pomocnou ruku??..
Velmi smutná báseň..ale věř že bude líp! Jde jen o to najít zalíbení v něčem co Tě nadchne :)
08.05.2014 18:58:18 | Lioness
tak tuhle báseň dobře chápu
08.05.2014 16:25:40 | xoxoxo
..jo a temnota jednou pomine věř mi i když teď to vypadá k nežití..každá ztráta někoho milovaného je jako by ti vyrvali srdce a vypsání trochu pomáhá i když bolest zůstane hluboko ..vím jak moc tohle bolí
08.05.2014 16:46:15 | xoxoxo
Vypsání je jen padající kapkou do bezedné propasti:( nebaví mě život bez ní:(
08.05.2014 18:55:13 | Jacob P. Verlaine
to chápu ani mě nebavil sakra až tak že jsem to chtěla skončit ale jestli chceš nenutím ti to tak si přečti moji úvahu Nikdy není pozdě začít žít znovu..někdy né zrovna teď. To bylo co se tenkrát ze mě stalo ale on by to nikdy nechtěl ..dva dlouhý nekonečný roky kalvárie a zmaru bolesti a pak...se to prolomilo bylo světlo ale nezapomeneš nikdy
08.05.2014 19:15:31 | xoxoxo
Hodně silná a procítěná báseň ... a ano, věřím, že najdeš cestu ke světlu :)))
07.05.2014 23:13:40 | Aiury
Děkuju Ti jen se bojím, že už nikdy nebude vše jak bylo...a že tu zůstanu nepochopen:(
08.05.2014 18:53:56 | Jacob P. Verlaine