Jako Don Q

Za zdmi bytu,ve skleněné míse,
dost možná vzkypěl kvásek
na domácí chléb.

V posledních týdnech nevím čí jsem,
kolem mě prošlo plavovlásek,
leč pohled na ně
rád bych se mýlil ,
rozpaky mé,
ani tíseň nerozptýlil.

Ve městě s nedostatkem lásek
otevřeli tělesný butik,
namísto šatů na ramínkách
visí fota usměvavých žen
a nápojový lístek,
nabízí plnost jejich křivek,
i strojově přesný dotyk.

Nejsem si jistý, zda lze oddělit,
splynutí těl a vřelý, opravdový cit.

Ctnost či smysl pro krásu duše
zůstaly v postranní ulici,
snad to zní poněkud suše,
za domem s přestárlými seladony,
ve špitále plném lazarů
v jednom neútulném
dávno zapomenutém bazaru.

Možná trvám na něčem,
co se už nenosí.

Kráčím sám
jako Don Quijote,
odhodlán, zpříma,
jdu si po svých!

Je úžasné to ticho
za městem...

Žádný sten...