Don Quiotská paralela

Jsem Don Quiote a ty můj větrný mlýn.
Když na souboj s mě vyzval,
věř tomu, že nepolevím.
S měsícem přijdeš,
se sluncem zas odcházíš.
Já stále doufám v to, že mě neopustíš.
Je strašně těžké slzy na tváři skrýt,
stejně jako má touha jen s tebou být.
Jak svrab a hnis drhneš mě z pórů svých,
jak otravný hmyz je ti náš společný hřích.
Nejsem Don Quiote a ty nejsi můj věčný boj,
neumím prohrát a v srdci mám nepokoj.