Pod závojem

V tempu dechu
se nadzvedává
když v kostele
vysedává.

Snaží se zakrýt
skelný zrak svůj
hříchy odkrýt
stůj co stůj.

Když poklekne
sepne ruce
na malou chvíli
jenom přece
závoj zvedne.

Pod ním se zračí
tvář ztrápená
ženy, co klečí
co padá na kolena.

Prosí Pána
aby si ji vzal
že bez muže svého
nemůže žít dál!

Když se zvedá
závojem se skryje
pokoj Pánu nedá
dokud ji srdce bije.

Tak s žalem odchází
den co den
a znovu přichází
prosit jen.

Prosit o vyslišení
přání svého
vždytˇmilovala
muže jediného!

Muže
s nímž chce opět být!
Muže
kterého Pán si chtěl vzít!
Muže
s nímž chce opět v nebi žít!