Své strachy skládám
do úhledných sloupků,
líp se mi strádá,
když vidím jejich hloubku;
teprve pak mě
děsí k smrti správně.
Teprve pak se
cítím vážně na dně.
Ať žije sebeironie! :-D Hřebíček na hlavičku, jak se patří. Hezká maličkost! =)
12.06.2014 17:02:37 | WOAM
ST, je to pro mě velmi aktuální téma a ta zkratka je mistrná, přitom s lehkým úsměvem servírovaná. Super, s dovolením ukládám.
12.06.2014 16:13:46 | Pamína
nebo se jich takhle pěkně poskládaných do sloupků přestaneme bát :-)
12.06.2014 14:09:25 | zelená víla
Vytáhni špunt a ze dna bude rázem mělčina. :oD Neee. Opravdu se mi báseň líbí, obzvláště to jak jednoduše a přitom přesně jsi pravdu vystihl. Souhlasím s tebou. Občas jsme každý sám sobě žalobníčkem a trpíme si a se. ST :O)
12.06.2014 13:21:40 | Tichá meluzína