Anotace: 23.5.2014
Je večer, sedím u sebe v pokoji,
poslouchám písničky a je mi fajn,
Koukám na ten barevný monitor a najednou,
najednou si nejsem jistá.
Začínám rozostřovat, nebo se mi hrnou slzy do očí?
Píšu smutné statusy, poslouchám pomalou hudbu a vzpomínám.
Vzpomínám na časy, kdy jsem se cítila plná energie...
kdy jsem celé noci neprosnila a neprobrečela.
Kde jsou ty dny? Kam se poděl můj smích?
Vzal sis ho snad s sebou a mě nechal jen slzy?
Prosím, vrať se, vrať mi můj úsměv zase zpátky,
pojďme blbnout jako kdysi, pojďmě blbnout jako malé děti.
Třeba se ti i tvé přání splní...
Třeba tu pusu i dostaneš...
Když Tě úsměv nezdobí,máš nostalgické období a to také není k zahození.Myšlenky se Ti trochu změní,jsou jiné,již z přesvědčení.
11.07.2014 21:22:23 | Bakchus
Na snění není podle mého názoru nic špatného, jen sni a nech se tím unést, můžeš přeci snít o čemkoli, a až se jednou něco z toho vyplní, ucítíš ten nejkrásnější pocit... A nebudou to už potom slzy smutku, ale slzy radosti :-)) Hezké dílo :-)
10.07.2014 20:13:12 | Gabriela Green
moc děkuji :)
10.07.2014 20:14:08 | želvička001
Není vůbec zač :-))
PS: Já už ten pocit párkrát v životě zažila, stojí za to :-) ;-)
10.07.2014 20:17:26 | Gabriela Green
taky se snad jednou dočkám :)
10.07.2014 20:18:50 | želvička001