Zapomenout bys neměl

Jako nádoba,
plná emocí a vzpomínek.
Jako lhářka,
co nalhává své mysli.

Neschopná přijmout pravdu,
vidící pouze minulost.
Neschopná postavit se realitě
a dál bloumat ve vzpomínkách.

Neustále docházející k závěru,
že život není spravedlivý.
Neustále někoho ztrácet,
nést tu tíhu není možný.

Pak přichází fáze,
kdy otupíme mysli.
Slzy už došli
a my stejně víme,
že musíme dál.

Ztratíme jistotu ve svých krocích,
vracíme se zpět k minulosti.
Přemýšlíme, co změnilo by se,
jestli by se tak stalo pouze jedním činem.

V tu chvíli už nic nevíme,
co chceme, co si přejeme.
Život plyne pouze jedním směrem,
v jednolité černé čáře.

Potom se možná nejde důvod,
proč zase snít a začít žít.
Bolest se zmenší,
ale nikdy neodejde.
Jen se schová
a občas vyleze,
aby připomněl,
že zapomenout bys neměl...