Slzy

Pevný provaz v mé hrudi,
svírá mě čím dál víc.
Snažím se neplakat,
ale slzy nedokážu zastavit.
Vím, že všechno má svůj rub i líc,
život a smrt, toť všednost dní.

Tolik věcí připomíná,
tolik věcí tak moc bolí.
Vzpomínky se míjejí
a já už nic nezměním.

Říkám si, jestli tomu nešlo zabránit,
rozpoznat tu nemoc o něco dřív.
Prodloužit jí život o něco víc,
neztratit jí během pár dní.

Chtěla bych to všechno pochopit,
tu nespravedlnost světa,
nenávist, válku, smrt,
schopnost někomu ublížit.

Každý má právo žít,
nezáleží na tom,
zda je to člověk, zvíře či hmyz.

Budeš mi chybět,
to moc dobře víš.
Vím, že máš se líp.
Ale zkus to mojí hlavě rozmluvit.