Posel smrti

všude ruch, však já jsem sám
s nejlepší přítelem, tichem, si povídám

jsem opuštěn v davu, straním se všemu
neslyším, nevnímám, mám jen svou hlavu

hlavu plnou prázdné tmy
promrhaný život, nesplněné sny

dívám se do zrcadla, nevidím odraz
jsem Dorian Gray, můj život je obraz

jediný rozdíl, já stárnu též
nikdo nevidí, každý řekl jen „běž“

zavržen všemi, pomalu umírám
krvavé slzy, z tváří si utírám

hledám spásu, hledám cestu
stále čekám, na svou vysněnou nevěstu

už je tady, už se blíží
je to ona, už z dáli mne vyhlíží

přicházím k ní, ruku podávám
špatně ji vidím, ale tu tvář poznávám

je to zničený muž, smutek mu kape z očí
vytahuje nůž a svůj život končí

probouzím se a koukám na sebe,
já byl ten muž, co poslal se do nebe

krabička cigaret a ztlumené zprávy
jediný zvuk je krákání vrány

černé vrány co kolem krouží
ta vrána ví, že má smrt se blíží

je konec mé hodiny, zubatá slaví
odcházím bez rodiny, převozník mne zdraví

budím se v rakvi, zakopán v hrobě
celý bledý a oblek na sobě

má píseň už nezní, teď ticho je
na větvi vrána sedí, zírá a směje se