Stop týrání
Stop týrání
byl obyčejný, srpnový den
jako každý jiný.
Tu náhle před námi pes
zesláblý, že sotva lez
já myslela jen, že je líný.
Když však přišla jsem k němu blíže
ten chudák byl jen kost a kůže
v očích smutek měl.
Smutek a odevzdání
už nemohl polknout ani
byl to pohled smutný!
Oči nám slzy zalévaly,
ten kdo to udělal,
toho jsme proklínaly
ptám se ,,Bylo to nutný?´´
Však pomoci mu už nebylo
a nic jiného než smrt...mu nezbylo
dočkal se vysvobození.
Už je to léta co se to stalo
mě to smutnou vzpomínku dalo,
někdy cesta zpět už prostě není.
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Hodně smutné. ST!
Upřímně bych to na vlastní kůži zažít nechtěla.. Mám doma fenečku a neumím si představit, že bych takhle našla někde nějakého psíka..
03.09.2014 09:06:32 | Barčík
Moc děkuji, je to sice pár let co se to stalo, ale mohu říci, že i po letech když si na to vzpomenu, je mi na nic z toho, co někdo dokáže.
03.09.2014 09:11:27 | Rozina
Tuhle vzpomínku ti nikdy nikdo nevezme.. Možná bohužel a možná bohu dík... Hlavně, že jsi to zvládla... Já bych to nedala.. ;)
03.09.2014 09:12:55 | Barčík
Velmi smutná zkušenost, nedávno nám umřel jezevčík, nic příjemného...
22.07.2014 22:37:04 | SmallGeorge
To jo, oni psi jsou součást rodiny, a i když to možná zní jako klišé, tak někdy jsou skutečně člověku pravím přítelem, já mám dva a přijít o ně by hodně bolelo.
22.07.2014 22:45:24 | Rozina