I vítr to ví

Do prázdného ticha
se pláč rozléhá
že nikdo to neví
se dívka spoléhá.

Vzlykot a nářek
vypustit chtěla
neb bolest na srdci
svém dlouho měla.

Do ticha šeptá
a ptá se PROČ
trápení má.

Že záhy radu dostává
se ji zdá.

Jakoby šeptal
někdo ji do ucha
přepadne dívku
dobrá předtucha.

Chtěla si ponechat
tajemství bolesti
jež ukrývá v sobě.

Někdo ji uslyšel
po vlasech pohladil,
šepotem jemným
do ucha zašeptal,
že nevzdat to má
kdo ji to poradil?

Kdo se do tajemství vetřel?
Kdo z tváří slzy setřel?

Ptá se zda sní
zda ve spánku bdí?

Už není tajemství,
že i vítr to ví!