Z NTK

Národní technická knihovna, odpoledne, únava, hlad, zmatek, čekání,
v pozadí závod krasobruslařský Sáblíkový, lidi fandí,
já sedo-ležím na nějaký měkký židli
v paralýze nejsem ničeho než psaní schopná

Co se to děje?
Vtrhnul jsi do mýho života asi bez víza
Prostě tam jsi jako by to tak bylo vždycky
Jako bychom se znali věčnost
Probouzet Tě při pražským ránu
Moc jsem nespala ale líbíš se mi
Přiblížit se pohladit Tě
A probudit celýho Tebe
I Tvoje krásný modrý voči
V něchž je stejně všechno už
VyPsáno
A pak ty voči celodenně sledovat
Dojímat se tím že ty jsem dnes probudila
A že kdyby byly dolní řasy delší
Mohly by se obrátit
A nic by se jim nestalo
Stalo se mi něco asi
Nebo děje
Zapéct přednášky nejíst čekat
To nedělávám
Dojímat se koupat se ve zmatenosti
Sedět v národní technický knihovně
Cejtit Tvůj tabák a svý výčitky
Buď můj milý prosím!
Můžem spolu ještě nechodit?
Řekls ale dotýkal ses mě
Líbíš se mi neuvěřitelně
Nedokážu Ti odolat
Neumím přemýšlet
Nevím kde je nahoře a dole