Poselství prachu

Přijímá ránu za ranou

ten svědek dávných dob,

vezmou mu, co si zamanou,

nezbude ani hrob.

Sledujíc všechno stoicky,

klidem se obrnil,

možná, že lehce komicky

zdá se mu jejich cíl.

V posledních chvílích vzpírá se,

nechce se bytí vzdát.

Už nezbývá mu na kráse,

vzdoruje marně.

Konec,

pád.

V oblacích prachu odchází

tak, jako přišel sem,

tichou jej básní provázím,

pro mě byl vítězem.