Zmatenost

Tak nějak přežívám den ode dne,
přitom nespočet myšlenek mě trápí.
Zažívám noci studené, bezesné.
Každý den protivný smutek mě lapí.

Celé to nejspíš bude tím,
že žiji tak nějak stereotipně
a opravdu se necitím
nějak přehnaně vesele, vtipně.

Nevím proč to povídám.
Právě tobě.
Ale lepší než říkat to
sám sobě.

Jsi pro mě člověk cizí,
ale přesto otravné myšlenky.
Pomalu, zlehka mizí.

Tak ti děkuji,
za tu pro mě velikou oběť.
Již se pakuji.
Končí má podivná zpověď.