Anotace: ...
všechen ten rozteklý vosk
a zpřelámané zápalky
to nebylo nic
ta zima
ze špatně těsnících oken
se dala snést
nikdo je nikdy neopravil
a tehdy mi to nevadilo
tehdy
jsem myslela, že to uhraju
aspoň do autu
život si půjde dál
a všechny ty plamínky
které sfouknul průvan
budou hořet
někde uvniř mě
nehoří
víš, kdybys chtěl
tak se pokusím
kdybys chtěl
tak ti odpustím
a nechám nás jít
někam
kde svíčky hoří tak dlouho
dokud je potřeba
ale ty nechceš
necháváš je uhasínat
v nočním vzduchu
a moje víra v lidi
hasne s nimi
Tahle báseň se mi moc líbí. Je velice hluboká a je z ní cítit, že už život skutečně prožíváš. Je v ní znát síla ženství. :O)
26.08.2014 16:04:28 | Tichá meluzína