Dnes

Olověné
nebe
V čele průvodu
věnec
z něhož zebe
smuteční procesí...

Operní pěvec
v patosu
provolává:
„Věrni sobě!“

Vdovu vede
v ponosu
rodinný přítel
(tajný ctitel?)

K čemu jsou v životě
velká gesta
excesy
vztek či zášť ?

„Padá olovený dážď“

Slzy se šinou po skle,
nebeský pláč...

Mou rozjímavou
když oči v krůpějích plavou
přeruší něčí otázka:

„Platíte dohromady,
nebo zvlášť?“