Děti smutku
Děti smutku
Jsme zrozenci smutku.
Jsme zrozenci beznaděje.
Otci co nás zplodil,
neznám co se v hlavě děje.
Matka co nás rodí,
tiše v bolestech si heká.
Jsme zrozenci smutku.
Nevím co nás ještě čeká.
Smutek co nás počal ,
počal nás už bez naděje.
Co dál s námi bude?
Nevím.
Co se světem se děje.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Taky mě to občas popadne, pocit, jako bych nesla na bedrech všechen smutek světa. Ale naštěstí to zase vždycky přejde. Nejlepší je k tomu nějaká činnosti, která ten smutek zabije, procházka po lese, nějaký sport, něco dobrého do bříška, spánek, každý to má jinak... Přeji Ti, ať Tě ten splín brzy pustí! Bude dobře, tomu věř! :)
27.08.2014 16:21:32 | AndreaM
Díky Andrejko.Máš ùplnou pravdu,naštěstí to není aktuální obraz mého nitra:-),ale když jsem to psala bylo mi hodně zle.
27.08.2014 21:27:28 | Malá mořská víla
To jsem rada, ze uz to neni aktualni. Tak at je takovych zasmusilych chvil co nejmin! A. :)
27.08.2014 21:33:05 | AndreaM