Až se setmí

Byli tací
co zranili mé city
že osud vrací
já bál se reality
a čekal,
až se setmí.

Potácel jsem se
životem
jako opilec
v brzké ranní hodině,
který neví,
k jaké patří rodině.
Z cesty jsem sešel,
černými lesy prošel,
a čekal až se setmí.

Na polích marnosti,
hledal jsem naději,
a namísto věčnosti,
rumem se naleji,
poslední zbytky mé hrdosti,
zapadly v závějí,
mé vlastní krve a zbytků cti.

Jen s kscihtem od krve jsem ležel,
díval se na měsíc, a čekal až se setmí.

Namísto pokory,
jen výsměch a potupa,
nesl jsem okovy,
okovy života.

A čekal až se setmí...