Slzy stékají

Tam na hřišti u kočárků
matky stály
dívaly se jak si jejich děti hrály
jak se smály.

Opodál jen kousek malý
se ženě smutné slzy
z očí valí
zrak ji kalí.

Vzpomíná na to, jaké to bylo
když její malé dítě
ještě žilo.

I ona kočárek vozívala
i ona se nad láskou svou
rozplývala.

Stále dokola se potom ptala
proč si ho zubatá tak brzy
vzala.

Nebylo odpovědi, co utiší
nebylo možnosti, že uslyší
zvonivý hlásek.

Dítě své však vidí
jako andělíčka, jehož
malá dušička šla
do nebíčka.

Asi právě tahle představa
od bolesti pomáhá
tak ať dále sní svůj sen
o malém andělíčku
jen tak překoná každý den
když zapaluje svíčku.