Krajina cizí

Krajina cizí

Najednou nevím, jestli jsem neprodal duši
všude tichý prázdno a není dívka co mě vzruší.
Už nezvedám hlavu k nebi za spásnou myšlenkou
a to že cesta je správná je jen mou domněnkou.
Světy, kterýma procházím, jsou mi nějak cizí
a lidi v nich stále útočí a vše co chci někam mizí.
Zoufale zkouším nabýt rovnováhy a zabít ty svině
vzaly mi všechno a jsou přesvědčeni o mé vině.
Poslední mi zbyl kvér, tak ho natáhnu a střílím
sunou se k zemi, kulky je mrzačí a já už jen šílím.
V tom slyším smích, potlesk a hlas bravo pane
postřílel jsi jen lidi, tvá duše se navždy mou stane.
Otočím se, zdar pane, co chceš ty, nemusí být dané
tvoji knihu sleduji už dlouho, budeš můj, pane Jane.
Postřílel jsem svině, co ti slouží a duše má je v dáli
odešla pryč s mou láskou a žár její všechno zlé spálí.
Lásku tak hlubokou že ani ty, pane, její sen nezříš
mě si vem muč mě na věky a pak přitluč na kříž.
Nevím, jak dlouho ti trvá věčnost, ale já už vykročil
v srdci mám víru a přání aby osud ten děj otočil.
Ďábel zbledl, ani pro něj není věčnost běžností
teď hledá lásku a s odporem proplétá se něžností.
Ani já nevím, kam má láska jednoho dne zmizela
vnímám její zář, ale asi už na tomto světě chodit nechtěla.
Jeník .