nemoci obejmout...lidé, kteří umírají touží po dotecích...ti,kteří zůstavají,schoulení do nocí...zbavují se pout...jednou budou moci plout...v plachtoví vanutí těch, kteří vydali se na tu pouť...kdysi před námi...děkuji.úsměv.z.
08.10.2014 11:57:58 | zdenka
Díky, Zdeni, moc hezky jsi navázala! Některá pouta jsou jako okovy... marně toužíš je sejmout... námořníkům, co chtějí vyplout, zamrzá vítr v ráhnoví...
08.10.2014 22:24:42 | Aida
okovy láska přetaví...ač někdy těžko uvěřit...láska nás učí znovu žít...stále tu stojí vedle nás...znovu uslyšíš její hlas...ona však nespěchá...jak vše kolem nás...šeptá ti, posečkej...vše má svůj čas...z.
09.10.2014 11:10:28 | zdenka
No, někdy to čekání dost natahuje, potvůrka... Aby to nebyla romantika až někdy v domově důchodců ;)
09.10.2014 18:29:04 | Aida
Krásně napsané. Výstižné a citlivé.
Bohužel i reálné.. Souhlasím s Tebou :)
08.10.2014 10:44:32 | Barčík
Silné.Krásně píšeš,až bodne u srdce.
05.10.2014 15:02:13 | Malá mořská víla
Mám (bohužel) silné prožitky, které píšou za mě... Člověk by si to i odpustil, ale život mu to nedaruje... Moc Ti děkuji za zastavení, Malá mořská vílo, vážím si toho - a nabíjí mě to energií do budoucna!
05.10.2014 19:17:36 | Aida
to se někdy stává
že jsou dny kdy dojde šťáva
kdy smyčka škrtí
a trýzní
kdy podléháme zvláštní žízni
a horský lev je zticha
kdy bolí nás jen břicha
od našich propastí...
24.09.2014 21:01:02 | básněnka
Někdy se stává
že zpráva,
co dostáváš
prostě není ta pravá
a zní ti jako poprava...
29.09.2014 23:00:50 | Aida
až jsem se otřásla,jak věrohodně si ji napsala,tak to klobouk dolů...
24.09.2014 18:02:07 | střelkyně1
Díky, milá Střelkyně. Mám teď kolem sebe bohužel trochu moc neveselých věcí :( Snad bude brzy líp a zas mi vyjde ven něco pozitivnějšího.
29.09.2014 23:05:09 | Aida