Bezmoc

Plné stoly na svátky
obchody se prohýbají
jsou i jiné pohádky
které smutný konec mají.

Vlastně jsou to příběhy
co slzy do očí vhání
jaké je to ne-žít
my nemáme zdání.

Tam v odlehlých končinách
je chudoba a zmatek
děti tiše odchází
v náručí svých matek.

Chleba by byl pro ně dort
voda cennější než poklady
hlad je pro ně ostrý kord
vím, jsou to chabé příklady.

Lékárny ty neznají
v prachu, písku se plazí
to co máme my, nemají
chodí bosí, nazí.

Tělíčka jsou zesláblá
jenom kost a kůže
proč někdo dost všeho má
a jiný se sotva na krok zmůže.

Při pomyšlení na bolest
smutek a bezmoc
oči slzy zakalí
srdce cítí nemoc.