Padlí

Vybírám slova, které bys chtěl slyšet
a třídím je od těch, které zaznít nemají.
v tom zmatku již přestávám vidět,
jen vzpomínky se míhají.

Je opravdu pozdě vrátit čas?
Vždyť tenkrát bylo nám krásně,
to věděl každý z nás,
a za vše mluví naše básně.

Jak minuta všechno změní,
co zdá se být hodinou.
Jak něžné je milování,
co zdá se být vteřinou.

Ty smutné okamžiky plné slzí,
raději nahradím těmi beze slov,
ani nevíš jak často mě mrzí,
že musel přijít tento zlom.

Proč jsme tenkrát neskočili spolu,
ruku v ruce neupadli do věčnosti?
Mohli jsme se snášet oba dolů,
vstříc klidu, co se v duši rozhostí.