Černoden

Lavičky v parku osiřely
snad bude to říjnem.

Pán v padnoucím plášti,
demonstruje výlučnost příjmem,
brilantní střih,
mistrovská práce krejčího.

Jako by temna
už nebylo dost,
nadto obepíná
dívčí stehna.

"Dívčí klíny v leginách,
neznám nic lepšího,
praví dotěrný bonviván
kolemjdoucím"

Antracitové nebe nad vrcholky stromů,
na chodnících chůze černých siluet...

Jako by se všichni
přestrojili mávnutím kordu
do kostýmů protestantů
z dávných časů.

Léto se rozloučilo.

Překvapilo mě, jak rychle mnozí
ze šatníků vyňali oděvy
zemité barvy,
ba přímo černozemě.

Už ani listy v prachu chodníků
nezáří svými teplými tóny...

Od severu duje vítr.

"Přitul se ke mně!"