Touha

Touha má, jak černé uhlí v zemi je,
olověné slzy, jež zem nikdy nevpije.

Jak zatuchlá vůně starých knih;
chladná jak daleký polární jih.

Lahodná chuť rudého jablka z ráje,
když Eva jeho sladkou šťávu saje.

Upřímná touha staletí věčných přání,
ubohých myšlenek mých zaváhání.

Nekonečná vášeň černočerné tmy,
jíž hvězdy kdesi do tajemna ulétly.

Drsná jak úlomky březové kůry,
v nejhlubších místech duše mé chmury.

Neklidná horká ohnivá je má touha,
vlna, jež se na širém moři vzdouvá.

Průzračná jak jitřní den za vesny;
já, po své touze jsem pocestný.