Vyháníme ze sebe světla svíček
zapálená na mrtvé "navždy"
a narovnáváme křivé páteře chodníkům v ulicích
našeho města na konci světa.
Ptákům utrhali křídla i se zbytky peří
na dveře kostela přibili kříž sýpavě oddechující
a potulné prodejkyně růží hrající na obnažené
nervy kytar zavřely krám.
Na střechách domů balancuje noc
a padá okny do peřin se smíchem
mého polovičního šílenství
napodobeným až příliš věrohodně.
ještě, že jsem tvou báseň nepřehlédl, Eliško. Je více než hezká, navíc jsem díky hanele zaznamenal, že věci, které se mi líbí si můžu uložit a ne po nich pátrat jak je mým zvykem. Krásně napsané :)
13.10.2014 13:50:17 | Benátčan
Hezká Eliško :-)
12.10.2014 21:15:01 | hledač
Děkuji :) A ty seš tu nový a už znáš moje jméno, čím to? A vítám tě tu :)
12.10.2014 21:16:10 | Elisa K.
Jsem výrazně inteligentní :-)
12.10.2014 21:42:54 | hledač
Eli, ty jsi ďáblice! (myšleno v dobrém) :) Až tu sbírku vydáš, mysli na mě, jo? Chci taky jeden výtisk, a s podpisem autorky! :) Měj se fajn a hezkou neděli, milá básnířko! :)
12.10.2014 10:32:42 | AndreaM
noc balancuje poměrně ráda
svíčka pak strádá
jak kopretinu trháš stín
po slovech
mám mít ráda?
12.10.2014 10:03:12 | básněnka