zlobné lodě návratů
od nikud
kotví zrezle
v koutcích očí
zklamání…
nachové plachty
svinuty
na zapřenou
pod polštářem
z tklivého odéru
levandule…
na okenní římsu
se snášejí
ze tmy
uschlé květy fuxií
jak vyhaslé lampióny
než rozedma rozbřesku
toužení
do prázdna
lítostivě
rozední…
A kdo ví, co by tě tam postihlo, kdybys byl zaracha nedostal. :)
20.10.2014 14:31:45 | Hesiona-Essylt
Ano,milá Naslouchající, tím se také léta utěšuju..těší mě Tvá laskavá empatie, soukmenovkyně má oblíbená..:-D
20.10.2014 18:11:11 | Frr
jo rozedma rozbřesku je potvora...
dýchání
bylo trochu
zrezlé
roky jen sípaly
pod polštářem schované sny...
19.10.2014 10:24:51 | básněnka
ST krásné,bodlo mě u srdce,dnes už tomu rozumím.
19.10.2014 09:30:36 | Malá mořská víla
no vidím malá mořská vílo, že jsme "spiklenci slasti" trýznivé..díky :-D
19.10.2014 09:39:45 | Frr
Frr,raději slasti sladce vzrušivé:-).Té trýzně jen po špetkách, jako wasabi,ovšem má svůj nenahraditelný význam.
19.10.2014 10:09:10 | Malá mořská víla