Anotace: Píseň psaná jako duet. Bezrozměrný verš.
ještě dýchám
zase spát se mi nechce
já se nevzdám tak lehce
ať si trhnou, bílé pláště!
tolik záště
tolik hněvu
vůči sobě
vůči bohu
drží slovo, čest a sláva!
jen si bere zpět, co dřív dává
nepospíchám
i když čas se mi krátí
není kam se dál hnáti
ať si počká, ať se dívá!
žití tíha
zdá se lehčí
snad, že zas mám
klidný dech či
že už tuším, co nám chystá
dal nám réservé na dvě místa
co nás rozdělí dnes
zítra nás spojí
ticho prý léčí
ticho prý hojí
neměj péči
že mlčím
ve své posteli
ticho mě zacelí
Ono je to asi tak, že Tomovi už to zní v uších jako píseň v duetu, on to píše a hned si to zpívá... Pěkné :-)
22.10.2014 13:12:50 | hledač
Je to přesně tak. Kamarádka mi teď pomáhá převést představu klavíru do not.
22.10.2014 14:30:47 | Tom Dvořák
Rád si poslechnu :-)
22.10.2014 14:35:09 | hledač
Představa pacienta na svém lůžku patrná byla, byť jsem si ji nespojil přímo s klinickou smrtí. Hezké verše, k zamyšlení
21.10.2014 21:09:11 | Putovatel
Já používám spíš terapii hudbou než tichem ale budiž.. :)
21.10.2014 13:12:23 | Lioness
Možná to není úplně znát na první pohled, ale sloky zpívá muž, kterého právě oživili na operačním sále po klinické smrti. V refrénu "odpovídá" žena, která už zraněním podlehla.
21.10.2014 14:24:18 | Tom Dvořák
To jsem v tom nenašla ani když si to přečtu znovu..ale asi jsem nechápavá ;) i tak se mi to líbilo :)
21.10.2014 16:05:50 | Lioness