Anotace: Taková rozházená. Z 30. července. Teď už je pro mě dost těžké pochopit, co se mi tehdy honilo hlavou... S názvem je to stejně jako minule.
Představ si
že sebou zmítáš na koberci
a nemůžeš se hnout
Představ si
že se topíš v letním slunci,
ztrácíš dech
a cejtíš se těžší než
heavy metal
Prach se zvedne
zvukem pádu tvého těla,
prach si sedne
když se tvé plíce
zacpou strachem
List se otočí,
znovu zíráš v stránky prázdných řádků
a nevíš jak začít
abys to znovu nezvoral
A Ona
svým okem prázdným něhy
sleduje tvé trápení,
každodenní pokusy
o nový začátek
A proto snad
jednoho dne
Ona zahodí pochyby
pohledem na tvé bolesti
Uvěří
nasadí ti křídla
a posvětí tvou touhu
pro ni zemřít