Chlapec v parku

Jednou v parku,
chlapec smutný na lavičce sedí,
Slzy stékají mu,
stékají mu do dlaní.

Venku mrzne,
jeho srdce těžce chladne.
Nevnímá svět ani okolí,
jeho srdce zastavilo se,
jak hodinové soukolí.

Jeho bolest těžká jest,
nedá se z něho smést.
Lásku všude hledal,
nikdo mu jí nedaroval.

Jeho duše se zastavila
a všechna jeho trápení skončila.
A tak skončila cesta poznání,
jak naděje, tak života milování.