menhir a Samota
menhir a Samota
Stojí v poli menhir;
chladný, tichý, zrazen:
nedohlédne oblaků,
nedosáhne na zem.
Stojí v poli menhir;
Ona stojí v poli:
zrazena nebyla
... a přece to bolí.
Co má v srdci hořkosti,
snad jen Ona sama ví.
Ve své smutné prazdnotě
po objetí vřelém sní.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Samota vždy tížívá.
Blázen, kdo s ní vyžívá.
05.11.2014 15:58:39 | Špáďa
Občas je i příjemná
(tato sice není)
Často právě samota
lidské srdce mění.
05.11.2014 16:03:20 | ElaJah
Asi souhlas, krátkodobě nebo po vypjatých situacích či atacích nepříjemných lidí může být jistě prospěšná, ovšem já jsem Pátkem nerad.
05.11.2014 17:28:22 | Špáďa
Jednou za čas se hodí mít, můj názor, pár dní na odpočinek a přemýšlení nad tím, co se stalo a co se stane, nekde mimo spěchají společnost. Vypnout net a mít jen papír a pero. ... je ale pravda, že to je řízená samota. Ta báseň je o té, která se dá zažít i uprostřed davu.
Děkuji za názor, komentář. Krásný zbytek dne. :)
05.11.2014 18:15:02 | ElaJah