Nekonči tak brzy

Koukni,podívej se přece!
Někdo černou rakev nese.
Kdo v té rakvi je?

Podívej,matka pláče,otec též,
tak je přec utěš!
Jak je mám utěšit, když v životě nepoznal jsem oba?
Jistě, mají starost oba.

Nepoznal, nikdy jsi je neviděl?
Pak to pidívej se blíže,
jistě je najdeš v srdci tichém,
co ti ještě před nedávnem tiše bilo,
však tobě se dál žít nechtělo,
tak jsi dítě milé zemřelo.

Koukni, podívej se přece!
Někdo černou rakev nese.
Dítě malé v rakvi je.

Již farář pronáší smuteční řeč,
všichni dočista jsou uvrhnuti v křeč.
V křeč blesti, zármutku.

Pohleď!Již rudé květy dopadají na tvé lože!
Matka zvolala: ,,Ach Bože!"
Všichni okolo mají rudé oči,
v těch očích slzy.

Teď hlína!Každý tě simbolicky pohřbí,
Každý ví, že v té rakvi spíš.
Boužel, již nejde tě probudit.

Teď se jen koukáš na tu zem,
co opustit si chtěl,
tak takle sis představoval tvůj konec?

Vždyť si ani svůj smysl života nenašel,
po krádkém hledání jsi to všechno vzdal,
svůj žovot jsi odevzdal!

Copak nevidíš? Klik lidí tě mělo rádo?
Zamylsi se ještě na krádko?

Tak zbohem, nashledanou, ahoj,..
Někdy se opět sejdem,
ale kde? To nidko neví...