Hadráček

Hadrový panáček v tenata je hroužen
tahá nohavičky a za ním v prachu dvě cestičky
stěny chlad a vlhký pach je všemi smysly znát
staré zdivo do temnoty střípky drolí
a ta suť bůh suď je oné cesty solí.

Tvář zřídka ovanutá vánkem proudu cest
když dvě chodby svoje cesty kříží
i když sotva pohne ofinku
tak mysl veselostí hýří.

Byl to blud, pak stud
prstík do škvírek ve stěnách se noří
a silou téměř obří než se na hadráčka hodí
sám drolí střípky notné cesty kus.

Z času na čas škvírou pramen záře prolne
uhání si tmou, dopadá na líci pytlovou, hřeje a kreslí masku veselou
hned následuje další krok, je to skok
líce mrazená je temnou zmrzlinou a puká masku nesenou.

Snad tisíce zašustění, nohavic po kamení
stovky divokých myšlenek zápolení
jde panáček cestou tou, co se line temnotou
a sní svůj sen o obří škvíře co temnotu slíže.