Anotace: ...
Den kouřil na lavičkách v parku
bolel a smál se a tiše se modlil
jazykem prostým popírání
Spočítej pro mě vlnky na Labi, lásko
je brzo na to mluvit o zítřku
je pozdě pro věčnost
bezčasí kraluje teď našim životům
spojeným vláknem pavučiny
Jedeme na konečnou
už si nikdy nebudeme cizí
nikdy už nemůžeme předstírat
že se neznáme
ale
všechno to trvalo
moc dlouho a všechno to stálo
příliš mnoho sil
Báseň, která cítí :o) Velmi povedená a neboj, někdy jsou konečné jen přestupní stanicí pro jiný směr.
06.12.2014 22:19:48 | Akrij8
Moc povedená melancholie cesty. Brzy na zítřek a pozdě pro věčnost, tak to je u mě taky :-)
02.12.2014 13:32:31 | Scarefish
už první věta mi sedla... už nikdy cokoli, ale tu chvíli toho nikdy jste si prožili a dle tvých slov , skutečně královsky...
23.11.2014 01:28:02 | zelená víla
Že je brzy pro zítřek a pozdě pro věčnost, to je obrat zasluhující pozastavení. A že je to celé známý pocit, tipuji. A přeji hodně síly!
21.11.2014 16:56:39 | Putovatel
To velice dobře znám.
21.11.2014 15:53:40 | kju